22. července v zahradách kláštera sv. Anežky České v Praze se uskutečnil křest knihy „Poslední zapálí vesnici: Válka v Náhorním Karabachu“ českých novinářek Markéty Kutilové a Lenky Klicperové.
Kniha vypráví o nedávné válce v Náhorním Karabachu, rozpoutaném Ázerbájdžánem, která si vyžádala kolem 10 000 mrtvých vojáků na obou stranách konfliktu. Příměří, zprostředkované Ruskem, ukončilo boje, ale ne lidské utrpení.
Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se do Karabachu vypravily v první den útoku a znovu ke konci války, a tak byly svědky pálení karabašských vesnic a příjezdu ruských vojáků. V lednu 2021 podnikly třetí cestu a přinesly výpovědi civilistů o válečných zločinech Ázerbájdžánu.
Jejich kniha je tak uceleným svědectvím o hrůzách moderní války. Večer zahájili autorky, které odpověděly na otázky moderátorky Lenny Trčkové.
Křtu se účastnil a vystoupil s uvítacím proslovem Velvyslanec Arménské republiky Ashot Hovakimyan. Úvodní část události uzavřel kmotr knihy, zástupce šéfredaktora časopisu Reflex Bohumil Pečínka. Hudební část a závěrečný krátký koncert zajistila sopranistka Magdaléna Friedel Malá za doprovodu Trio Ario Nuo.
Níže uvádíme projev velvyslance Arménské republiky v České republice Ašhota Hovakimyana.
Vážená Markéto, drahá Lenko,
Děkuji za pozvání. Chtěl bych využít této příležitosti nejen abych poblahopřál k vydání vaší knihy o nedávné válce v Náhorním Karabachu, ale také k vyjádření upřímné vděčnosti a uznání za práci, kterou jste během těchto jedenácti měsíců vykonali, za vaši oddanost v šíření pravdy do světa, a za vaší solidaritu a soucit s arménským lidem. Během války a po ní jste byli několikrát v Arménii a Arcachu, byli jste tam v epicentru dění a sloužily, jako spolehlivý zdroj informací nejen pro česká média, ale i pro širokou veřejnost, která mohla sledovat nejenom vývoj v současném čase, ale i nevýslovné utrpení Arménů z Arcachu, kteří bojovali za svou existenci na území svých předků.
Agrese turecko-ázerbájdžánského tandemu podpořeného mezinárodními teroristy proti Arcachu, byla nejen předem plánovaná, ale byla doprovázena četnými válečnými zločiny a hrubým porušováním zákonů a zvyklostí platných v ozbrojených konfliktech, které sledovaly konečný účel vyhlazení arménského obyvatelstva ze země svých předků. Památky historicko-kulturního dědictví arménského lidu byly předurčeny ke stejnému osudu úmyslného zničení, v některých případech falsifikace , která měla dále podporovat ázerbájdžánsko-turecké aspirace na etnické čistky. Všechny tyto činy byly prováděny proti lidem Arcachu během války a stále se objevují dodnes.
Dámy a pánové,
Markéta a Lenka byly jedny z prvních, které reportovaly ze zóny nepřátelských akcí, což přispělo ke zvýšení zájmu o konflikt v širších českých mediálních kruzích. Byli tam, aby byli svědky genocidního záměru sledovaného ázerbájdžánsko-tureckým tandemem, byly tam, aby viděly pokusy o přepsání historie v akci - což činí jejich práci ještě významnější.
Mír do našeho regionu nepřišel ani devět měsíců po válce. Přestože ruská strana nešetřila snahou o zprostředkování příměří v oblasti konfliktu v Náhorním Karabachu, a za tímto účelem nasadila mírové síly v Arcachu, Ázerbájdžán nadále porušuje trilaterální prohlášení o příměří, zejména ustanovení o výměně válečných zajatců, rukojmích a dalších zadržených osob. Falešnými a vymyšlenými procesy proti arménským válečným zajatcům, kteří stále zůstávají v ázerbájdžánské vazbě, využívá Ázerbájdžán lidské životy, jako nástroj pro politické vyjednávání, a to bez jakýchkoliv následků a v atmosféře úplné beztrestnosti.
Nedostatečná reakce mezinárodního společenství na použití síly a masových zvěrstev proti obyvatelům Arcachu, včetně etnických čistek, přiměla Ázerbájdžán, aby využil síly, jako trvalého nástroje politiky, který ohrožuje regionální bezpečnost a mír.
Ázerbájdžán se nyní ve všech ohledech pokouší legitimizovat agresi proti obyvatelům Arcachu a posílit své vlastní nároky na vyřešení konfliktu násilím, přičemž současně zasahuje do suverénního území Arménské republiky v regionech Syunik a Gegharkunik a nedávno podnikl provokativní akce na přilehlých územích osady Jerash v Arménii. Tyto akce doprovázejí oficiální prohlášení z Baku obsahující nepravdivé územně-historické nároky vůči Arménii, jejichž cílem je odstranit konflikt v Náhorním Karabachu z mezinárodní agendy.
Genocidní záměr prokázaný ázerbájdžánsko-tureckým tandemem během čtyřiceti čtyř dnů války v Arcachu, a vývoj, který následoval, včetně situace s arménskými válečnými zajatci, jakož i neustálé úmyslné ničení arménského historicko-kulturního dědictví Ázerbájdžánem ve snaze eliminovat všechny stopy Arménů z území, která spadají pod jeho kontrolu. To vše prokazuje, že zajištění komplexní bezpečnosti Arménů v Arcachu na základě práva na sebeurčení, deokupace teritoria Arcachu pod ázerbájdžánskou kontrolou, návrat arménské populace na tato území v souladu s trilaterálním prohlášením, a zachování arménského náboženského a kulturního dědictví, zůstávají zásadní prioritou.
Pouze obnovení mírového procesu v Náhorním Karabachu pod záštitou spolupředsednictví Minské skupiny OBSE, jehož cílem je dosažení mírového a trvalého politického urovnání konfliktu, včetně konečného statusu Náhorního Karabachu, může vytvořit předpoklady pro trvalý mír v oblasti.
Děkuji Vám!
orer.eu
