Na jevišti světa se odehrává tragédie jednoho národa. Více než sto let je arménský národ neustále pod perzekucí, stále mu hrozí genocida ze strany Turků a musí bojovat o svou existenci. Turecký teror vyhnal z rodné země již 8 milionů Arménů. Ani v místech, kde se Arméni usídlili, nenalézají klidu. V Sýrii a Iráku čelí tureckému ostřelování za podpory teroristů. V samotném Turecku, kde žije zbytek Arménů z kdysi velké arménské komunity, se obávají o svou existenci. Nyní se Turci prostřednictvím Ázerbájdžánu obrátili proti Náhornímu Karabachu. Ázerbájdžánci, kteří se také před sto lety aktivně zapojili do genocidy Arménu, od 27. září bombardují za pomocí Turecka civilní obyvatelstvo. Důsledky jsou katastrofální. Ztráty na životech, zničená infrastruktura a prchající ženy s dětmi. Z měst se stávají rozvaliny. To vše za vědomí celého světa. Svět již téměř tři týdny schůzuje, ale k žádnému výsledku to nevede. Když vyjednávání selhává a dál umírají lidé, přichází na řadu další možnosti. Jedna a pravděpodobně jediná možnost je uznání Republiky Náhorní Karabach za samostatný stát. Co se tím získá?
Mezinárodní uznání Náhorního Karabachu vyloučí možnosti ázerbájdžánské agrese. Mezinárodní uznání zajistí nezvratnost procesu mírového urovnání a umožní zaměřit se na vytvoření nezbytných mechanismů a podmínek pro mírové soužití dvou suverénních států – Republiky Náhorní Karabach a Ázerbájdžánské republiky, které vznikly v důsledku rozpadu SSSR a války vynucenou Ázerbájdžánem.
Turecko i Ázerbájdžán se ze všech sil snaží, aby k mezinárodnímu uznání Náhorního Karabachu nedošlo. Turecko, vědomo si svého postavení v NATO, vydírá členské státy této organizace Ruskem a prezentuje se jako hradba proti ruské expanzi. Aktivity turecké armády ve Středozemním a Egejském moři a Sýrii odhalují bezzubost NATO.
Evropskou unii zase vydírá uprchlíky a zemním plynem, který proudí z Ázerbájdžánu přes Turecko do Evropy. Turecko hraje strategickou roli mezinárodního energetického uzle a Evropská unie usiluje o nezávislost na ruském nerostném bohatství. Vědomí těchto trumfů povzbuzuje Turecko k různým diletantským krokům, které v konečné fázi povedou k mezinárodnímu konfliktu a evropské katastrofě. Budoucí konflikt s Tureckem je nevyhnutelný. Podobně jako se ustupovalo nacistickému Německu, což nakonec vedlo k druhé světové válce, ústupky Turecku povedou k podobnému výsledku.
Nechá se Evropská unie a NATO koupit falešným bezpečím? Zatím se zdá, že ano. Obě organizace prominou Turecku mnoho do doby, než turecký prezident Erdogan nabude tolik sebejistoty k zabrání celého Kypru, ostrovů v Egejském moři a začne pošilhávat po Balkánu.
Náhorní Karabach je velkou zkouškou pro NATO a Evropskou unii. Pokud zareagují efektivně, usměrní Turecko a podpoří vznik samostatného arménského karabašského státu, dají tím Turecku najevo, že má své hranice. V opačném případě zjistí, že Turecko žádné hranice neuznává.
Autor: David Jan, zabývá se patristikou, historií a filosofií
