Jiří Rožeň © Ilona Sochorová
Dva výrazní umělci spojí své síly na dnešním koncertu Pražského jara – v Praze žijící cembalista světového renomé Mahan Esfahani a dirigent Jiří Rožeň, jenž bude stát v čele PKF – Prague Philharmonia. Diváci se mohou těšit mj. na českou premiéru Cembalového koncertu Michaela Nymana. Koncert v přímém přenosu uvede ČT art, Český rozhlas Vltava, ke zhlédnutí bude rovněž na webu a sociálních sítích Pražského jara. Večerem provede Ondřej Havelka.
„Jiří Rožeň je jedním z nejnadanějších českých dirigentů své generace, kterému se už před třicítkou otevřela mimořádně slibná mezinárodní kariéra,“ hodnotí dramaturg festivalu Josef Třeštík. V živé paměti festivalového publika je koncert v rámci Debutu Pražského jara z roku 2016. Tento koncert přinese spojení hudby britských a středoevropských autorů.
Dirigent českého původu Jiří Rožeň (*1991) je již ve svém mladém věku velmi výraznou postavou v profesionálním dirigentském světě. S PKF – Prague Philharmonia naposledy spolupracoval v červnu 2019, když spolu provedli díla Mozarta, Martinů a Beethovena. V sezóně 2019/2020 má Rožeň v diáři orchestry jako Královská filharmonie v Londýně, Royal Scottish National Orchestra nebo Královskou filharmonii v Liverpoolu. Mladý dirigent se rád věnuje soudobé hudbě i dílům českých autorů 20. století. S Mahanem Esfahanim se již profesně setkali – v roce 2018 uvedli Koncert pro cembalo a smyčcový orchestr op. 42 Viktora Kalabise. Znají se osobně ze setkání ve Velké Británii, která byla pro Esfahaniho několik let domovem a kde Rožeň vedle studií získal také cenné zkušenosti během působení u BBC Scottish Orchestra.
Mahan Esfahani © Kaja Smith
„Íránsko-americký cembalista Mahan Esfahani je fenomenálním hudebníkem, který dokázal v mezinárodním kontextu vrátit cembalo coby sólový nástroj do středu dění,“ říká Josef Třeštík. Jeho slova dokládá až neuvěřitelně znějící skutečnost, že Esfahaniho vystoupení na BBC Proms v roce 2011 bylo vůbec prvním cembalovým recitálem v dlouhé historii tohoto slavného londýnského festivalu.
Esfahani má blízko k české kultuře – čtyři roky totiž byla jeho mentorkou Zuzana Růžičková. „Podobně jako jí, i Mahanovi je blízká hudba Johanna Sebastiana Bacha či tvorba anglických virginalistů. Ovšem jako doma se cítí i v té nejnáročnější soudobé hudbě, kterou mnozí autoři píší přímo pro něj,“ uvádí Třeštík. V zahraničí se často podílí na uvádění děl českých autorů jako je Jiří Antonín Benda, Bohuslav Martinů, Viktor Kalabis nebo nejnověji také Miroslav Srnka, jenž napsal skladbu přímo na Esfahaniho výzvu.
Představuje typ umělce, který se o dílo zajímá po všech jeho stránkách, o čemž svědčí jeho studia – kromě cembala vystudoval také muzikologii a hudební teorii.
K Esfahaniho čerstvým úspěchům se řadí debut ve vídeňském Musikvereinu či turné s Academy of St Martin in the Fields. „Slovo ‚toccata‘, jak Esfahani zdůrazňuje, pochází z italského ‚toccare‘, tedy ‚na dotek‘. Je cosi velmi fyzického ve způsobu, jakým tvoří hudbu. Výsledek je skvělý – jak ve zvuku nástroje, tak v naplnění skladatelova záměru. Jak ohebně dokáže využít své muskulatury a jaké potěšení mu to očividně přináší!“ glosuje Geoff Brown, kritik londýnských Timesů, Esfahaniho nahrávku Bachových Toccat. Umělcova rozmanitá diskografie, čítající na šest titulů pro Hyperion a Deutsche Grammophon, získala celou řadu významných ocenění – časopisů Gramophone či BBC Music Magazine, stejně tak Diapason
d´Or.
Koncert pro cembalo a smyčce představuje jednu ze tří skladeb, které jsou součástí alba Koncerty britského skladatele Michaela Nymana (*1944). Toto již v pořadí jedenatřicáté Nymanovo album z roku 1997 kromě cembalového koncertu obsahuje ještě Dvojkoncert pro saxofon, violoncello a orchestr a Koncert pro trombon a orchestr. Nymanova hudba prošla bohatým vývojem, v Koncertu pro cembalo a smyčce se výrazně odráží především skladatelova dlouholetá zkušenost s filmovou hudbou. Nyman také výrazně pracuje s určitou rytmickou mechaničností, místy s cembalem zachází jako s bicím nástrojem. Zajímavostí je, že po harmonické stránce je možné slyšet určité paralely s Koncertem pro cembalo a malý orchestr Bohuslava Martinů, které se projevují hlavně v opakovaných chromatických postupech.
Simple Symphony (Prostá symfonie) pro smyčcový orchestr nebo smyčcové kvarteto patří mezi Brittenova raná a současně nejpopulárnější díla. Složil ji během několika málo týdnů na přelomu let 1933 a 1934, přičemž použil motivy ze svých dětských děl.